Založení olomouckého biskupství

Trošku kuriózní podtext má vznik, respektive obnovení moravského biskupství roku 1063. Jednalo se o období, kdy Morava ještě neměla statut markrabství a Přemyslovci si rozdělovali její knížecí úděly. Církevní správa náležela pražskému biskupství. Český kníže Vratislav II. poněkud nelibě nesl fakt, že biskupova moc kopíruje de-facto území celého státu a je tak jeho přímou konkurencí. Z toho důvodu se snažil moc pražské diecéze oslabovat. Jedním z těchto kroků bylo ustanovení olomouckého biskupství. Zvláštní na tom bylo, že Vratislav jednal bez součinnosti papeže. Celou věc považoval za vnitřní záležitost svého státu. Vzhledem k období těsně předcházejícímu boji o investituru, je poněkud zvláštní, že to Řím přešel mlčením. Až z pozdějších listin se dozvídáme, že církevní správu Moravy považoval Řím za přirozenou vzhledem k dřívější tradici. Morava se tak roku 1063 v církevní jurisdikci oddělila od Čech a spadala přímo pod mohučskou arcidiecézi. Tato skutečnost zaskočila Vratislavova bratra Jaromíra, který se stal pražským biskupem roku 1067. Ctižádostivý Přemyslovec předpokládal, že jeho pravomoc bude srovnatelná s knížecí mocí a majetkový nárok si činil i na biskupské statky Moravy. Své ambice se dokonce snažil vyřešit tím, že nechal starého biskupa Jana fyzicky týrat. Předpokládal, že pod tímto nátlakem olomoucký biskup sám odstoupí. To se však nestalo. Vratislav poslal žádost do Říma, aby papež vyslal legáty, kteří záležitost vyřeší. Do toho vstoupil mohučský arcibiskup, dotčen, že jej Vratislav v řešení sporu obešel a zastal se Jaromíra. Nic méně papežská kurie se jednoznačně postavila za zachování moravské církevní samosprávy. Její autoritou se postavení olomouckého biskupství stalo nezpochybnitelné.

Jaroslav Svozil