Známe své sousedy ?!
Východiska
Připomeňme, že od roku 1.182 (císař Fridrich II. Barbarosa) byla Morava samostatnou korunní historickou evropskou zemí, udělovanou jako říšské léno, s vlastními sněmem, zákony, armádou, platidly atd až do roku 1918 i s vlastní obcovací řečí – jazykem moravským a němčinou, v čele s moravským markrabětem. K odstranění nesrovnalostí s jazyky už v roce 1905 moravští stavové přijímají vlastní moravský zákon o jazykovém vyrovnání, jímž Markrabství Moravské už tehdy předstihlo jak české království, tak i celou Evropu! Praha brání, aby se o tom učilo v moravských i českých školách ! Proč asi ?!
Připomeňme, že základy tzv. „České“ republiky byly položeny za sovětské okupace a následné husákovské totality k 1.1.1969, kdy vzniká nesmyslný duální stát, „dvojdomek“. Tvrdý totalitní centralismus umožňoval přerozdělovat fiskál = vykořisťovat občany. Konkretně vykořisťovat občany Moravy a naší části Slezska-MaSl (dikce dle dohody o vzniku Republiky Československé – RČS). Občané MaSl byli tehdejším státním rozpočtem , jenž se pohyboval kolem 215 mld Kčs ročně, okrádáni nejméně o 16,4 mld Kčs ročně, tedy o 7,6% rozpočtu. Z toho šlo asi 11 mld Kčs na Slovensko, zbytek asi 5,4 mld Kčs Praha špendýrovala do jí bližších Čech, dnes Česka. Šlo o tehdy ještě neznehodnocené Kčs !! (Zdroj: zákony o státním rozpočtu 1985-89 platné Sb. zák.) Každý občan na Moravě a v našem Slezsku, včetně starců nad hrobem a novorozenců, tak ročně přicházel nejméně o 4.100,- Kčs. U čtyřčlenné rodiny to činilo nejméně 16.400,- Kčs ročně. Při tehdejším průměrném výdělku asi 2.850,- Kčs měsíčně by si taková rodina na MaSl mohla za částky ukradené Prahou, pořídit vlastní rodinný domek!
Listopad 1989 byl jen pražským palácovým převratem (skrytě režírovaným KGB a CIA), který umožnil komunistům posrpnovým předat moc komunistům předsrpnovým, za asis- tence loutky, která jim za opakované zvolení presidentem zajistila beztrestnost!! Palácový převrat (v režii komunistů!) tak logicky přinesl jen další zpevnění už tak tvrdé totality a další utužení centralismu. Dobře to ukazuje příklad, kdy za komunistů o fiskálu (daně a poplatky, dotace a dávky): obce, okresy a kraje rozhodovaly „jen“ o 60% fiskálu a celých 40% bylo v rukách byrokratů pražského centra. To bylo kritisováno jako nedemokratický způsob komunistického přerozdělování.
Dnes je situace čtyřikrát horší. Obce a kraje rozhodují jen asi o 15% fiskálu, celých 85% má v rukách, tedy přerozděluje byrokratické centrum v Praze!! (Zdroj: zákony o rozpočtovém určení daní platné Sb.zák.). Další příklad: na Slovensku od Dunaje po Žilinu byla vybudována velká Vážská kaskáda, na Dunaji bylo vybudováno obrovské energetické a dopravní dílo Gabčíkovo. V Čechách-Česku Praha vybudovala Vltavskou kaskádu s obrovskými díly tak, že dnes lze doplout až do Českých Budějovic, k tomu obrovské Lipno a buduje se dál i na Labi. Pro splavnění řeky Moravy Praha neudělala nic, ani se nekoplo! Praha dokonce vrátila 100 mld korun dotací EU, k tomu určených!! Baťův kanál na Moravě si musely upravit a splavnit samy obce a občané na toku Moravy, bez jakékoliv pomoci pražského centra!! Dále: hlavní železniční tah Kolín-Praha je dnes trojkolejný a vysokorychlostní. Obdobný železniční tah na Moravě Přerov-Brno je jednokolejný, neudržovaný, pamatuje císaře pána a rychlíky zde jezdí rychlostí max 45 km/hod ! Dále: snad více než půl století jezdící, tradiční, noční lehátkový a lůžkový rychlík Brno-Košice a zpět obsluhoval celou Moravu. Už nejezdí, vypravuje si ho Praha! Dále: tradiční, pro Moravu důležitá více než stoletá trať 340 Brno-Trenčianská Teplá je zrušena (nevede do a z Prahy!). Dále: mezi dvěma moravskými městy Olomoucem a Brnem se jezdí nesmyslně přes Břeclav ! Ve snášení podobných alarmujících nehorázností by šlo pokračovat dlouho! Nač ale!
U Prahy nejde o nic nového. Při oslavě pátého výročí vzniku RČS už v roce 1923 poslanec p. Pastyřík v Národním shromáždění v Praze doslova řekl: „Nás Moravany centralismus pražský tak začíná tížit, že slyšíme obavy, že je horší, než vídeňský!“ Následuje rozsáhlý podrobný výčet položek tehdejšího státního rozpočtu (zemědělství, výzkum, veřejné práce, elektrárny, školství…), kde v nákladech figurují Čechy (dnes Česko), Slovensko, Pod- karpatská Rus ; Morava s částí Slezska nic, nebo jen drobeček. Poslanec dodává:„Můžeme my, Moravané, býti spokojeni? Nikdy ne! A abyste to zakryli, chcete zřídit župy(=kraje!), aby to tak nekřičelo?! Zdroj: Protokoly jednání Národního Shromáždění ČSR.
Globalisace, hrozba pro evropské národní státy, ta světovému velkokapitálu nevychází, protože evropské státy jsou národní. Velkokapitálu ovládnutí Evropy nevychází. Evropské státy jsou totiž národní (na rozdíl od ostatního světa!) a všemi silami se brání diktátu velkokapitálu, viz například Brexit či u středoevropských států V4 i Rakouska výrazná nedůvěra v EU atd. Na vzpěčující se evropské národní státy tedy velkokapitál míří cíleným vnucováním migrantů, kteří mají za úkol tyto státy vnitřně rozvrátit. Migranti jsou tedy velkou hrozbou pro celou Evropu! Zvláštní roli sehrávají neziskovky. Jsou velkokapitálem bohatě placené aby rozvracely morálku a mravnost i tradice, což je podstatou evropských národních států. Poznamenejme, že velký příznivec neziskovek p. Soroš byl prý velkým přispěvatelem Václava Havla v době
Dodejme, že globalisace nevychází také proto, že cena práce vzrostla i v rozvojových zemích a není tak kam stěhovat výrobu.
Naše realie
Nelze odhlédnout od toho, že v rozporu se základní preambulí platné Ústavy ČR je v massmediích i oficiálně ve vyjádřeních státních institucí ignorována naše vlast Morava s částí Slezska, stejně tak národy Moravanů a Slezanů a úplně se ztratilo adjektivum „MORAVSKÝ/ ́Á, É“. Redaktoři massmedií se občas brání tím, že velký tlak na ně v tomto směruvyvíjí Praha. Ale většinou se k tomu obávají vyjádřit vůbec pro strach o svůj karierní postup. Co ostatní Evropa? Podívejme se, co ve Španělsku si Madrid a Kastilia dovolují vůči Baskidsku či Katalánsku (Kataluni), či postavení Rusínů na Ukrajině…!
K současnosti: jak je tomu dnes s politickým profilem současného elektorátu u nás na Moravě a v moravském Slezsku? Jak charakterisovat naši současnou moravskou společnost?
Po druhé světové válce došlo k výrazné, kardinální změně technologií v průmyslu. Uplatnila se dělba práce a seriová výroba s velkovýrobou nahradily řemeslníky a malovýrobu. Se seriovou výrobou v USA už dříve začal Ford, u nás na Moravě Baťa. Začátkem 20. století to u nás platilo v podstatě jen pro ševcovinu, ostatní průmysl se chytal pozvolna, zemědělství zůstávalo u tradiční technologie. Naši nejstarší spoluobčané tak pamatují dobu, kdy každé hospodářství, každá rodina na dědině byla uzavřeným výrobním celkem, autonomním systémem s rostlinnou i živočišnou výrobou, určenou zpravidla k samozásobení. Mléko nebylo z mlékárny, ale od krávy či od koze, stejně tak tvaroh či máslo. Masa bylo málo; rodina musela na týden vystačit s jedním králíkem či slepicí. Vepřové maso bývalo jen v zimě po zabíjačce, později už jen uzené. Vajíčka bývala domácí z vlastního kurníku, stejně tak zelenina a brambory, či obilí pro slepice a řepa pro přilepšení králíkům. Teplá voda, byla-li, potom jen v sobotu večer, jedna vana ohřátá v kotli pro celou rodinu. Topilo se dřevem, které nachystal tata s pomocí děcek daleko v horách, uhlí bylo na příděl a zdaleka nestačilo. Na rostlinné i živočišné „výrobě“ se účastnili všichni členové rodiny: malé děcka pásly huse, větší krávu či kozu a nosily trávu králíkům, sekaly dřevo na otop, sypaly slepicím, matka dojila, vařila, prala, šila…, otec podnikal, sekl trávu a sušil seno, chystal dřevo na otop…Celá rodina se podílela na technologii vlastního hospodaření a byla tak pevným kolektivem.
Tradiční rodinné drobné zemědělství bylo pak komunisty násilně rozmetáno do problematických družstev. Průmyslová výroba uplatnila dělbu práce a přešla na seriovost výroby. Jak v průmyslu, tak i v zemědělských družstvech potřebovali pracovní síly. Nabí- zely se ženy-hospodyně v domácnostech zemědělců, řemeslníků a dělníků. Děti těchto žen, dnes nejstarší generace, odchodem matek do výroby tak zůstávaly bez potřebné, někdy i jakékoliv péče, nebyla-li babička.
Generace dnes nejstarších seniorů ve svém dětském věku zažila bídu lístkového systému s přídělem potravin, ošacení, obuvi i uhlí na topení atd. Ztratila navíc i jistotu stále teplé kuchyně a zde sedící ustarané matky! Matka byla totalitou padesátých let bezohledně vyhnána do fabriky či na družstvo.
Během pouhých dvou generací mizí tisíce let starý model společnosti, založený na rodině !! Matka doma chyběla a svým dětem se vše snažila vynahradit jinak. Kde mohla, nakupovala a sháněla jim, co mohla. Takto vychovaná generace dnešních starců u svých děti, tedy u dnešní střední generace, se logicky snažila o totéž, co sama zažila – pro děti se nešetřilo ničím! Takto vyrostla dnešní střední generace. Ta brala jako samozřejmost, že děcko dostane (skoro) vše, aniž by se o cokoliv a jakkoliv zasloužilo. Touto střední generací vychovaní (často už odrostlí) dnešní teenegeři, nejsou jiní! Dvě generace, vychované tak, že bez jakýchkoliv zásluh dostávaly cokoliv si usmyslely, jsou tím výrazně poznamenány; projevilo se to nesúporně i na jejich charakteru. Projevilo se to neúprosně i na jejich charakteru. Projevilo se to jejich nelogickým odmítáním osvědčených tradic a jejich neúctou ke starším občanům, spolu s nebývalým sklonem k nekritické liberálnosti.
Liberálnost, tj. svobodomyslnost, snášenlivost, shovívavost a smířlivost této naší „omladiny“ ale dnes připomíná spíše bezohlednou, tragickou, snad až tragikomickou anarchii. Jak jinak nazvat problematický genderismus mužatek, či na druhé straně v tzv. „duhových“ pochodech nahé zadky kohosi, co není chlapem ani ženou, k čemu než k anarchii vedou nesmyslné řeči o multikultuře a podobně. Je to chyba „mladší“ generace a je třebat kritisovat zrovna ji? ?! Zdá se že ne; jsou to totiž naše děti a jsou takové, jak jsme je vychovali my sami, naše nejstarší generace! Přehnaný liberalismus a podivné ideologie se dnes staly hlavním proudem, prosazovaným dnes mediálně i politicky? V čím zájmu ?!
Co tedy dnes a za současné situace podniknout, aby z naší vlasti Moravy s částí Slezska nebyla kolonie; aby Moravané nebyli vystavováni soustavné ignoranci a genocidě nacionalistické, šovinistické Prahy?! Řešení je zdánlivě jednoduché a prosté, i když pro většinu spoluobčanů celkem nečekané a snad i překvapivé.
Meritum
„Jádro pudla“ je třeba hledat daleko v historii, hned v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Území od Dněpru až za Kaspik, ze severu asi od poloviny cesty mezi Černým mořem a Baltikem a na jih až po Zakavkazí, celé toto území ovládal kočovný turkotatarský národ Chazarů. V této rozsáhlé oblasti byla asi v letech 661-678 založena jejich říše s centrem někde v déltě Volhy. Hlavní město neslo název ITIL. Říše Chazarů si usurpovala moc nad okolními Slovany a podle dobových pramenů jí snad krom jiného podléhaly kmeny Pečeněgů, Severjanů, Poljanů, Radimičů, Vjatičů a jiné. Chazaři těžili také z obchodu, jehož cesty procházely právě jejich územím. Chalif Hárún ar-Rašíd (786-809) nejen že sám přijal judaismus, ale svým rozhodnutím učinil z judaismu pro celou svou říši i státní náboženství. Chazaři se tak jeho rozhodnutím stali jediným nehebrejským etnikem, vyznávajícím judaismus.
O Chazarech víme také díky našim dvěma hlavním patronům Moravy, svatým Cyrilu a Metodu. Oba byli Byzancí roku 860 vysláni k Chazarům, aby zde šířili víru i aby zde hledali případné spojenectví proti islámu. Jejich mise je dodnes pověstná především díky theo- logické disputaci svatého Cyrila-Filosofa s místními rabíny. Svatý Cyril-Filosof tehdy prokázal své mimořádné znalosti hebrejštiny i Mojžíšových zákonů. Vedle Byzance v říši Chazarů uplatňoval i vliv strarobylého Kijeva. Náčelníci slovanských kmenů budovali a opevňovali jak vlastní Kijev, tak i jiné osady a města. Města mohutněla a vliv Slovanů tak sílil. Roku 969 kijevský vládce Svjatoslav Igorjovič spolu s vojsky Byzance napadl Itil – centrum Chazarů a zpustošil jejich říši. Chazaři hebrejského náboženství se následně rozptýlili po Haliči a po celé východní Evropě. (Zdroj: Wikipedia). Dnes je známe snad jako Aškenázijce, obdobně jako španělské Židy označujeme za Sephardy.
Nicméně zpět k naší problematice, ke vztahu Morava, Moravané a Praha. Říká se, že v základech pražské Staronové synagogy (založena ve druhé půli 13. stol. zdroj: Wikipedia) jsou dva základní kameny přímo z Jeruzalema. Praze to tak dává významnou výsadu: až prý se podaří najít Archu Úmluvy, z Prahy se stane nový Jeruzalem! Věřit, nevěřit..? Nicméně Praha sama sebe za centrum tvrdě prohlašuje! Dělá to účelově a bezohledně! Chce být za naše peníze budována! Pro koho? Komu dnes vlastně patří ?! Nelze pořít, že Praha je dnes podstatným centrem s významnou koncentrací Židů (či Chazarů).
Dílčí závěry, perspektivy
Dnešní světový systém trpí závažnou diskrepancí. Jak bylo řečeno, velkokapitál je světový, je tudíž globální a prosazuje své globální zájmy. Státní zájmy jej nezajímají, jsou mu lhostejné už dávno, snad od druhé půle 19. století.
Vlády jsou tak ve velmi choulostivé situaci: členové vlád jsou buď vlastníky (akcionáři) bank, nebo jsou jimi nezřídka (u)placeni. Už Napoleon řekl: Pokud je vláda závislá na bankéřích, jsou to oni, kdo je pánem situace, protože ruka, která dává, je výše, než ruka která bere. Finančníci postrádají vlastenectví a mravnost. K. Marx, Komunistický manifest (1848): Peníze hrají největší roli v určování směru historie.
Jak je to s pražskou vládou? Tím, že místo hospodaření plánuje jen další schodky ve státním rozpočtu, soustavně zadlužuje „náš“ stát. Pozor, občane, zadlužuje nejen zdánlivě neadresný stát, zadlužuje především tebe!! Už dnes je i za tebou více než 200.000 korun dluhu (Zdroj: http://verejnydluh.cz/) ! Jen na úrocích z dluhů u bank (bez splátek tohoto státního dluhu) „náš“ stát platí ročně kolem 100 miliard korun! Že by „naše“ vláda skutečně hospodařila pro občany, nebo jde na ruku bankám, podbízí se tak velkokapitálu ?! Státy, především evropské, jsou nicméně národní. Národní zájmy těchto (především evropských) států tak vadí v prosazování globálních snah a globálních cílů světového velkokapitálu. Světový velkokapitál se tak snaží likvidovat národní státy. Děje se tak různý- mi tlaky. Zadlužování států je jeden ze hlavních, snadných a dávno bankami ověřených způsobů. Pro velkokapitál platí: zadlužený stát = podrobený stát, viz politika USA a Latinská Amerika.
Státy jsou rozvraceny i vojensky: Afghánistán, Srbsko, Irák, Lybie, Syrie a jiné státy a národy. K rozvracení států slouží i zdůrazňování falešného soucitu a nekritické tzv. „lidskosti“ k nepřizpůsobivým, zpravidla agresívním cizím etnikům a cílená organisace jejich stěhování, případně glorifikace nesmyslné multikultury a podobně. Jsou k tomu zřizovány tisíce účelových tzv. „neziskových“ organisací, které jsou tajně a skrytě živeny světovým velkokapitálem, viz. např. Sóroš apod. Pozor! Velkokapitál prosazuje migraci jen a pouze v Evropě a do Evropy! Vůbec mu nevadí např. asi 3.000 kilometrů dlouhá zeď, již USA budují na své jižní mexické hranici! Proč asi?! Proč dvojí metr na totéž? Ne vše se ale velkokapitálu daří. Jak je řečeno, výhody globalisace skončily – vyčerpaly se levné pracovní síly na druhém konci světa. Zároveň nelze pokračovat v bezhlavém a bez-ohledném drancováním přírodních zdrojů v rozvojových zemích; brání se jak samy tyto země, tak tomu brání dnes už i bezprostřední dopady na světové klima. Dá se čekat, že oslabení globalizace přinese oslabení velkých mezinárodních firem, spojených s globalizací a s velkokapitálem, což způsobí i oslabení role dnešních centralistických států. Stát totiž neumí rozhodovat o tom, co, kde, z čeho, pro koho, kolik a za kolik atd. je výhodné vyrobit či vyrábět, zprostředkovat, dopravit, nakoupit a prodat, stát neumí podnikat. Znamená to tedy i konec nesmyslných státních intervencí! Výrazně se to dotkne Prahy s jejími zlotřilými daňovými úlevami zahraničním firmám. Výrazně se to dotkne i EU – končí totiž nesmyslné intervence tohoto „superstátu“.
Připomeňme, že prvopočátek evropského sjednocování byl velmi slibný; ve vztahu k tehdejším světovým ekonomickým gigantům, tj. USA, SSSR a tehdy rostoucí Číně, Indii, Brazilii a jiným byl skoro až partnersky nezbytný. Tehdejší Evropské společenství bylo však založeno na spolupráci podniků, tedy na podnikání ! Jde o velký, kardinální rozdíl od falešné tvz. solidarity a vynucené tzv. spolupráce, typických pro EU. Každá EU tzv. „solidarita“ (intervence = dotace) je totiž ve své podstatě pouhým ožebračováním schop- ného pracanta ve prospěch (neziskovky) líného nefachčenka. Což je v rozporu se základním zákonem přírody i s přirozeným přírodním „spravedlivým(?)“ vítězstvím silnějšího! Celkový dosavadní systém tak volá po transformaci, volá po změně. Dojde snad k jakési „lokalisaci“ ekonomiky. Možná dojde ke vzniku vyváženějších, soběstačných lokálních systémů, které si budou umět vystačit samy jak surovinově a energeticky, tak i technologicky, ekologicky, morálně a mravně, s výhodou dostupnosti kvalifikovaných pracovnic a pracovníků i místních surovin, s dopravou, s hospodařením s odpady atd., bez dotací a intervencí státu, EU a podobně.
Popsaná celosvětová situace je pro Moravu a pro Moravy příznivá i z politického hlediska. Moravané neuznávali a neuznávají žádná centra, žádnou nadřazenost. Morava vždy byla a je polycentrická (viz. např.: duchovním centrem ŘK církve i pravoslavných vždy byl a je sta- robylý Olomouc, pro Izraelity Mikulov, reformovaní center nemají; dopravním centrem je Přerovsko, průmyslovým Ostravsko; vzdělanostním a kulturním Brno; obchodním Zlín a Brno apod.) Byla to tradiční polycentricita Moravy a zavedený, historicky ověřený a na Moravě užívaný občanský princip s prioritami: občan a jeho rodina, obec a místní samospráva, občanu blízký okres a země. Tyto tradiční demokratické vymoženosti Moravanů od pradávna rozčilovaly až k amoku centralistickou Prahu.
Proto také komunistická Praha hned po únorovém převratu 1948 likviduje základ demokracie = samosprávu Moravy a zde zavedený a užívaný občanský princip. Jako jeden z prvních totalitních zákonů komunistická Praha prosazuje totalitní zákon 280/48 Sb. zák. o krajích, platný v podstatě dodnes!
Očekávaná snad celosvětová transformace s důrazem na místní zdroje a místní podmínky, jakási „lokalisace“, tak Moravě a Moravanům umožní navázat na své demokratické tradice a využít toho, o co desítky let bojují proti totalitní Praze. Moravané tak už od vzniku RČS v roce 1918 svým soustavným bojem za občaanský princip a proti totalitě a centralismu Prahy bojují v podstatě o samotný základ demokracie. Moravané tedy v podstatě bojují i za občany v sousedních Čechách-Česku, dříve i na Slovensku. Moravané bojují za občany, kteří k těmto hodnotám bohužel byli a jsou laxní a neteční. O výhodnosti decentralizace dobře svědčí fakta. Před válkou, před komunistickými tota- litními kraji, na Moravském zemském úřadě pracovalo pouhých 70 lidi: 50 úředníků v Brně, 20 úředníků v Moravské Ostravě. Pouhých 70 úředníků tehdy stačilo na všechno! Dnešní odborný odhad mluví o tom, že Praha do státní správy (zbytečné komunistické kraje) naver- bovala asi 315 000 úředníků ! Co dodat? Je nutno dodat, že Moravané, na rozdíl od Čechů, přesněji Prahy, si s germanisací problémů nedělali. Německy mluvící i moravsky mluvící Moravané žili spolu či vedle sebe. Při sečítání lidu r. 1905 se 71,3% obyvatel MaSl hlásilo k moravské obcovací řeči a 27,9 k řeči německé. Jak uvedeno, Moravský Zemský Sněm přijímá v roce 1905 zákon o jazykovém vyrovnání, aby se zabránilo maiorizaci některé národnosti ve volbách, ve školních radách, na radnicích, na farách, u soudů a podobně. Sám tento akt prokazuje značnou míru samostatnosti Markrabství Moravského v R-U monarchii. Byli to Moravané kdo si dokázali jako první v R-U monarchii vyřešit své národnostní problémy. Moravané tak už před více než stoletím zdárně vyřešili to, co Evropa nedokázala dodnes. Natož Čechy-Česko. Jak uvedeno, Praha zakazuje o tom ve školách učit ! Proč ?!
Poznámka: Říká se, že českému národnímu obrození se příliš nedařilo, že se jen obtížně a pomalu hýbalo z místa. Zlom prý nastal, když došlo k jakémusi „spříznění“, možná přiženění, snad Palackého či koho, mezi rodiny pražských finančníků. Pražščí finančníci si prý snad tehdy uvědomili, že nabídnou-li úvěry ze svého kapitálu jako peníze tzv. „české“,budou možná žádanější u jejich nejbližších potenciálních žadatelů o úvěry, tedy „českých“ podnikatelů, než úvěry (konkurenční, rakouské) z Vídně. Bankéři z Prahy si snad uvědomili, že je pro ně výhodnější podpořit povědomí „českosti“ a začali je podporovat. Palacký, až do svého příchodu do Prahy, byl prý snad pouze německy mluvícím studentem…Jeho výrok, že se prohlašuje „za Čecha, žijícího na Moravě“, byl pro Moravu, pro naše moravské předky a je pro nás Moravany dodnes nepřijatelný, skandální a nesmyslný. Je nesmyslný stejně, jako vydávat se za babochlapa, či chlapobabu !
Nacionalisté ze šovinistické Prahy v 19. stol. potřebovali obnovit jazyk. Nemaje se doma v Čechách-Česku čeho chytit, vycházeli z moravské Bible Kralické a z moravských nářečí. Našich moravských zdrojů se nijak nerozpakovali zneužít k označení jazyka jako tzv.„český“. Praha toho dodnes zneužívá a nerozpakuje se ani argumentovat v duchu stalinské demagogie: „jeden jazyk – jeden národ“ ! Kým by potom byli Rakušané, Američani, Argen- tinci, Brazilci, Kanaďané, Australané…. ?! Dosavadní tolerance Moravanů je zde přílišná a škodlivá. Vůči šovinistické, nacionalistické Praze musíme rezolutně prohlásit naši mateřščinu za jazyk moravský ! Podle našeho moravského přísloví: na hrubý měch hrubá lata! Pro ustrašence dodejme, že podobný vývoj proběhl docela nedávno: původní srbochorvatščina je dnes srbščinou a chorvatščinou.
Vztah nás Moravanů k ostatním zemím a národům je diametrálně odlišný od sousedních Čechů (Chazarů?). Věčná snaha Čechů (Chazarů) o konfrontaci vždy a s každým bývá vy- střídána nekritickou podbízivostí až vlezlostí, dostanou-li se do konkretního vztahu s moc- nějšími. Připomeňme pražské demonstrace za Hitlerovu III. říši, pražské demonstrace v únoru 1948, Charta a Anticharta atd. Za socialismu byla Praha snad více ruská, než sama Moskva! Dřívější podbízivost vůči SSSR je dnes nahrazena anální turistikou vůči USA.
Pro nás Moravany bylo těžkým snem a můrou, když jsme museli snášet nad našimi hlavami těžké bombardéry USA, které nosily smrt na bratrské Srby a na Bělehrad! Temný hukot bombardérů, na nebi bývaly vždy zpravidla dva, nám ve dne v noci připomínal, jakým hrůzám jsme nezabránili! Prohlášení Prahy, že jde o tzv. „humanitární bombardování“, po- depsané tehdejším premiérem, dnešním presidentem Milošem Zemanem, bylo projevem nepředstavitelně drzé neúcty k nám občanům a je dodnes výsměchem dobrým mravům. Připomeňme, že „naše“ tzv. „česká“ armáda nám nesloužila a neslouží k žádné obraně. Vystupuje po celém světě s agresory a nadělala nám tak už spoustu nepřátel. V čím zájmu? Nejde přitom o vojáky, ale o žoldáky! Obdobně jako vystupují kdekoliv po světě, stejně vy- stoupí i proti nám občanům, rozhodneme-li se někdy důrazněji upozornit na naši nespo- kojenost s praktikami pražské vlády. Podle od středověku známého „Koho chleba jíš…“ armáda žoldáků se zastane pražské vlády a bude bojovat proti nám, občanům, kteří je daněmi živíme.
Pro Moravu s částí Slezska bude nesporně výhodnější, vytvoříme-li si vlastní moravskou domobranu. Mladé generaci určitě jen velmi prospěje, bude-li na prahu dospělosti konečně nucena pustit se maminy sukně. Několikaměsíční branný výcvik jí prospěje jak fysicky, tak i psychicky! Každá/ý dospělý/á občan/ka bude disponovat uniformou a zbraní a bude vědět, kde a jak hájit svou a naši moravskou vlast. Vlast tak budeme hájit doma a ne v daleké cizině, v zájmu a pod diktátem cizí mocnosti! V budování domobrany nám může být vzorem a příkladem třeba Švýcarsko či Izrael.
Pro celou naši vlast Moravu a část Slezska se nám s trochou trpělivosti snad podaří dosáhnou i toho, že místo nedůstojného, poddanského žoldnéřství v zájmech cizích mocností, naše vlast Morava s moravskou částí Slezska bude konečně zemí neutrální!
Nelze odhlédnout od opatrných, spíše zbabělých občanů, obávajících se, že naše snahy o demokracii proti pražské totalitě jsou snad dalším dělením „státu“?! Co dodat? Na stránkách tohoto textu je sneseno plno důkazů o nevýhodnosti a nesmyslnosti jakéhokoliv spojení Moravy (Slezska) a Moravanů (Slezanů) s Prahou: ekonomické vykořisťování horší než u kolonií, popírání existence historické země i nás, Moravanů moravských Slezanů jako státotvorného národa, nezadávající si nic se sprostým šovinismem a bezohlednou genocidou… kdo chce, ten vidí! Že se to týká Prahy a ne Čechů? Češi ale k tomuto neřádstvu pokorně či vychytrale mlčeli a pořád mlčí! Co se opakovanými zkušenostmi trvale jeví jako nevhodné a špatné, toho je třeba se rychle zbavit. V těle rakoviny, v manželství partnera, v zahradě plevele a škůdců a podobně. Čím dříve, tím lépe! Čekat je marné a zbytečné, vše se otálením jen zhorší !
Nelze nevidět, že nemálo občanů s nostalgií vzpomíná na Republiku Československou – RČS. Cítí a prohlašují se za Čechoslováky! Přestože tehdy v roce 1918 šlo o Masarikem a zednáři uměle vytvořený útvar bez tradic a bez jakékoliv logiky.
Dodejme, že cesta k jakési reminiscenci RČS a „čechoslovakismu“ snad existuje. Vede ale jen a pouze přes osamostatnění se a dosažení vlastní svébytnosti Moravanů a moravských Slezanů! Natruc Praze ! Podle klasického: Tres kolegium faciunt! Tři tvoří společnost! Konfederace moravsko-slovensko-česká (nikoliv pražská!) se možná snad v budoucnu ukáže jako potřebná a rozumná. A kdoví, nebude-li výhodné i pro Polsko, přidat se k této konfederaci. Vidíte-li problém s názvem, lze využít už ověřeného a použít výrazu např. Severoslavia. Jde o výraz logický a navíc vyslovitelný každým Anglosasem či Yberem, Francouzem, Rusem i Asiatem.
Buďme ale realisty. Jak řečeno, za poslední dvě, tři generace zavedením seriové a hromadné výroby evropská civilizace popřela rodinu jako základ státu. Za cenu výrazně vyšší produktivity práce máme tak dnes nejen dostatek, ale nadbytek potravy, oblečení i všeho ostatního. I tak, přes tento nadbytek, přesto dál a zbytečně jen nakupujeme k ničemu, skladujeme a vyhazujeme! I při dostatku a nadbytku všeho, přesto nemáme klidu. Máme dostatek a přesto se jen pořád honíme a spěcháme. Kam a proč ?! Asi bychom se měli zastavit a přemýšlet. Zamyslet se sami nad sebou i nad světem… Znamení ze světa je dostatek a víme o nich: jsou to například časté výbuchy sopek a popel ve vzduchu, tsunami a deště se zabíjejícími záplavami, jinde (třeba nedávno u nás) sucho a ve světě obrovské, nezvladatelné požáry, u nás změna krajiny masovým vymřením smrkových lesů i celých lesních komplexů, k tomu likvidace úrody celých oblastí přemnoženými hraboši …. je o čem přemýšlet, znamení nechybí, je jich plno! A nikomu z nás to zatím nestálo za to, abychom se nezastavili, abychom se zamysleli ! Především sami nad sebou ! Že by nás snad mohl zastavit a k zamyšlení přimět coronavirus ?! Obávám se, že ani ten ne! Po pouhých čtyřech týdnech ochrany se u nás už proti opatřením začali ozývat nespokojení kverulanti. Lidé, místo aby se radovali, že mají najednou čas na manžela, na děti, na rodinu, hroutí se z toho, že mají trávit čas se svými vlastními dětmi, že mají oni sami své vlastní děti dokonce i učit..!
Co vlastně lidé chtějí? O co jim jde ?! Chtěli by opět ve velkém nakupovat v obrovských katedrálách nákupu, když už doma máme dostatek a zásoby? Chtěli by opět cestovat: vozem, vlakem, letadlem… Proč a kam ?! Na dovolenou, za slunkem, nejlépe na druhý konec světa…! Že většina spíží i ledniček je přeplněna a jídlo vyhazujeme? Že slunka máme plno i u nás doma, stačí vyjít na balkon či před dům?!
Ale na to vše, myslím si, většina z nás už dávno zapomněla !! Že bychom se tedy zastavili a zamysleli? Obávám se, že právě ti, dnes nespokojení naši spoluobčané, dotlačí coronavirus k tomu, že bude nucen vrátit se. Vrátit se a znovu udeřit, aby nás nakonec přece jen zastavil a opravdu přinutil zamyslet se sami nad sebou.
Věřme, že Moravané a moravští Slezané si troufnou zamyslet se i bez coronaviru. A že z toho i vyvodí důsledky: jak doma s partnerkou/rem, s vlastními dětmi, se sousedy… tak především co s osudem naší vlasti a našeho národa. Zamyslet a rozhodnout se, jak se vymanit ze jha a z područí centralistické totalitní Prahy. Ta je schopna úplně zlikvidovat nás Moravany a moravské Slezany i Moravu s moravskou částí Slezska ! Jde o nás, o naši budoucnost, jde o nás a o naše děti! Je na Tobě, Moravane/ko, Slezane/ko, jak sám/a rozhodneš ! Nikdo jiný to za Tebe neudělá!
Vážený čtenáři, snad jsem Tě svými slovy příliš neunavil. Jako strejda v letech – dnes už šedivý dědek, možná ani dnešku nerozumím… Budu-li ve svých trochu chmurných úvahách špatným prorokem, ani mně to příliš nezarmoutí!
Moravia, labora et flore!
Líšeň u Brna, na Moravě, 23. dubna 2020, Ing. Josef Pecl, CSc