Zpráva ze setkání na Javořině 2019

I letos jsem vyrazil do Bílých Karpat na bratrské setkání na moravsko-slovenském pomezí. Kladení věnců k památníku česko-moravsko-slovenského přátelství jsem opět nestihnul, organizátoři vše sladili tak, aby u toho politici měli klid. Cestou k němu jsem v protisměru potkával jedoucí auta s tmavými skly a různé kráčející osoby v oblecích. U památníku hrál pán na harmoniku a spolu s několika lidmi zpíval lidové písničky. Obešel jsem si památník a zamířil k nedalekému kameni. Je součástí básnické stezky propojující Moravu se Slovenskem. Verše jsou vyryté na kovové destíčce. K slavnostnímu odhalení došlo 28. 7. 2018.

1. Zastavení – Velká Javořina
   Javorinou, v javorí chodníček či stezka,
   o sláve ti hovorí, spomína i dneska.
   Ľ. Podjavorinská

„Nebolo kedysi hranice mezi Slovenskom a Moravou,
ale všetko to bola za starých časov jedna spoločná vlasť
zbratrených slovanských národov a preto nemá byť
ani napotom medzi týmito dvoma krajinami hranica,
ktorá by delila zbratané kmene synov jednej matky.“
J. M. Hurban, 1848

Zamířil jsem na hlavní scénu slavností a tam si přisednul k lidem s moravskou vlajkou a dal se s nimi do debaty. Celkem jsme byli čtyři. Nejstarší byl pán z města Hluk, ročník narození 1933. Všechna čest. S Nivničanem Romanem jsme se zemskými vlajkami vyrazili do lesa k boží muce připomínající tragické úmrtí paní z Nivnice, která se vracela roku 1947 z přátelské schůzky Moravanů a Slováků. K jejímu obnovení došlo někdy na jaře loňského roku péčí šesti slováckých obcí. Zašli jsme i k samotnému místu, označenému cedulí, kde k tomuto skonu došlo. Účast lidí na slavnostech byla celkem dobrá, u Holubyho chaty jsme si zazpívali společně se Slováky. Napřed „Jsem Moravan“ a potom „Nad Tatrou sa blýska“ – všechny čtyři sloky. Došlo i ke společnému focení. Příští rok si zase zazpíváme.

Petr Brázdilík